Je mnoho způsobů, jak tvořit a podporovat život. Ten můj voní čerstvě posečenou trávou, sladkou vůní broskví a rozkvétajících růží. Mám prsty špinavé od hlíny a vlasy, ve kterých se – stejně jako v korunách mých zelených přátel – prohání...

„Nic. Jen tě sleduji, jak se usilovně snažíš a namáháš. Venku zpívají slavíci a voní jasmín. Hvězdná noc svádí k rozkoši a ty proměňuješ volné večery a víkend v další pracovní směnu a odmazáváš položky z nekonečného seznamu úkolů....

Jedna stará rumunská pověst vypráví o ženě s vlasy jako oheň, ryšavé jako liška. Její okolí se před ní mělo na pozoru, protože  ohnivé nebyly nejen  její vlasy, ale i povaha. Ona a její literární švédská sestřička Pipi nepostrádají...

„Nohy si za mnou mohl uběhat. Skládal mi poklony, nenechal se odradit mým ne. Opěvoval moji krásu, rozvážnost i pronikavý vhled. Jak myslíte, že to dopadlo? Ano, podlehla jsem. Já, Métis, bohyně moudrosti. Jaksi jsem přehlédla, že jedním okem...

Skutečné kouzlo procházek nespočívá podle Marka Twaina v chůzi samotné, ani v kráse okolí, ale v setkávání a hovoru – být vidět, vyslechnout a být vyslechnut. Italové mají pro tyto společenské potulky slovo passeggiata. Během...

Devět jich je – dcer boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Obývají lesy, rády se zdržují poblíž vodních zdrojů. Každá z nich přeměňuje matčiny vzpomínky do jiné podoby. Terpsichoré do písně a tance, láskyplná Erató do milostné poezie, ...

Myslela si, že ji nikdo neobjeví. Ukryla ji dobře – na tajném místě chráněném hradbami a křovinami, jaké bývají jen v pohádkách. Nikdo ji neznal – ani rodiče, ani sourozenci, ani manžel. A přece – když před ní postavili její portrét, strnula....

Starý súfijský příběh vypráví o králi jedné mocné říše. Žil v paláci a výzdoba každé z jeho komnat připomínala něžnou krajku, tak šikovní byli stavitelé a štukatéři, kteří pro něho pracovali. Kouzlo zahrad, v nichž se procházel, by...

Možná jsi už dávno přestala dávat svíčky na narozeninový dort. Nevešly by ti se tam. Jakým kouzlem ale vládneš, že umíš zastavit čas?  Posílám tuto otázku po větru – k Tobě, na Olymp. Odpovíš mi? Ne vždycky mají rozmarní bohové chuť...

„V říjnu zežloutly stromy. Pak se hodiny přetočily o šedesát minut zpět a přišly listopadové větry – duly silně a očesaly stromy donaha.“ Prosté konstatování toho, co probíhá za našimi okny, i toho, co nás za pár dní čeká. Příroda se oděla do...