„Nic. Jen tě sleduji, jak se usilovně snažíš a namáháš. Venku zpívají slavíci a voní jasmín. Hvězdná noc svádí k rozkoši a ty proměňuješ volné večery a víkend v další pracovní směnu a odmazáváš položky z nekonečného seznamu úkolů. Baví tě to? Jasně že ne.
Chvilku se zastav a usedni. Budu ti vyprávět o tom, jak se do mě zamiloval král Šahriár. Nebyla to žádná výhra, když mě požádal o ruku. Sama víš, že manželství s ním mělo jen krátké trvání – jeden, jediný den a pak už nic. Nic – samozřejmě pro mě, ne pro něho. O takový osud, který potkal nespočet mých předchůdkyň, jsem vůbec nestála. A tak jsem zvolila malou lest. Mimochodem, doporučovala bych ti ji také, když na tebe tak koukám.“
Není jich mnoho – ženských ztělesnění šibala, šprýmaře, podvodníka, trikstera. V mýtech, legendách a pohádkách na sebe bere spíše mužskou anebo zvířecí podobu. Bůh zkratek a chytrých nápadů. Přišel nás svést, připomenout, že mazaný a odvážný přístup je někdy lepší než tvrdá práce, rigidní postupy svázané pevnými šňůrami pravidel a víra pionýrky. Tam, kde nebylo nic, náhle vyčaruje neotřelé řešení a nabídne nápad. Vidí příležitosti, skuliny a škvíry. Na strnulou situaci pohlíží novýma, čerstvýma očima.
Základním prvkem energie šibala je víra – víra v sebe. Tu šprýmař mít musí. Měla ji i Šeherezáda. Věděla, co umí, znala své vypravěčské umění a mohla se o něj opřít.
Místo spoléhání se na odborníky, osvědčené postupy a na autoritou udělený souhlas si šibal udělí svolení sám. Nespoléhá na sliby a křišťálově čisté úmysly ostatních. Ví, že se o sebe musí postarat sám a cestičku si vždycky najde.
Energie šibala je tak trochu na hraně, maličko temná, ale zároveň plná života. Provokuje, dráždí, překračuje tabu, obchází pravidla. Je to energie plná vzdoru. Může pomoci chránit náš život a vytvořit prostor pro realizaci našich nápadů a přání. Navíc s sebou přináší ducha zábavy, smích a jemné mravenčení.
Být šibalem někdy znamená vyměnit vážný postoj k věci za hravý. Ten spolu s humorem pomáhají uvolnit ztuhlou situaci a otevírají dveře ke svobodě a volnosti. Dovednost šibala patří k naší sadě vnitřních nástrojů. Nemusí být nástrojem dominantním, ale hodí se.
Zlobí nás, když někdo mazaným způsobem dosáhne svého, zatímco my tvrdě dřeme, pracujeme, až se z nás kouří? Že to není fér? Že je třeba dodržet stanovené postupy? Slyšíte ten jemný smích v pozadí? To je vnitřní šprýmař, který čeká, až si ho všimneme. Vlastně nečeká, to není jeho zvykem – právě teď na nás chystá nějakou drobnou lest.