„V říjnu zežloutly stromy. Pak se hodiny přetočily o šedesát minut zpět a přišly listopadové větry – duly silně a očesaly stromy donaha.“
Prosté konstatování toho, co probíhá za našimi okny, i toho, co nás za pár dní čeká. Příroda se oděla do zlaté, jantarové a rudé. A pak jeden den zafouká ostrý vítr a stromy svléknou barevný plášť a odhalí křivky svého těla. To podstatné, z čeho čerpají, zůstane v kořenech, neviditelné na povrchu.
Kniha, ze které jsem citovala úvodní věty – Takové maličkosti od Claire Keeganové – mi je připomíná. Útlá, soustředěná na podstatné. Vánoční atmosféra rámuje drama obyčejného muže ve středních letech, Billa Furlonga, který prožil nelehké dětství bez otce, později se vypracoval na obchodníka a založil rodinu.
Jeho život plyne pokojně, naplněný prací až po okraj během všedních dnů a drobnými radostmi v těch svátečních. Až do doby, kdy při dodávce svého zboží navštíví nedaleký klášter a objeví to, před čím většina obyvatel města zavírá oči – Magdaleninu prádelnu, výchovný ústav pro dívky a ženy, kterým rodina či společnost daly nálepky nezvladatelné, nepokojné, hřešící, nepřijatelné. Jedna z nich, dosud vlastně dítě, ho žádá o pomoc. A jemu je jasné, že když ji poskytne, ohrozí a možná zničí vše, co tak pracně a těžce tvořil a chránil – svoji rodinu, budoucnost dcer i vlastní živnost.
„Přemýšlel o paní Wilsonové, jak byla jeden každý den laskavá: jak ho opravovala a povzbuzovala, o maličkostech, které řekla nebo udělala a odmítla říci nebo udělat, o maličkostech, z nichž, jak věděla, pokud se poskládají dohromady, sestává život.“
Pak se rozhodne a kniha Takové maličkosti, jež se čte jako dávná báje či příběh z viktoriánských časů, ač ve skutečnosti popisuje události, který se v Irsku odehrávaly ještě v 80. letech, spěje do svého finále. Zanechává po sobě otázky, na které najít pro sebe odpověď není žádná maličkost:
- Jakou cenu zaplatíme, když poplaveme proti proudu?
- Odvážíme se naslouchat hlasu svého svědomí, budeme ho chránit, dokud nezesílí, anebo nám ho sfoukne mínění většiny?
- Najdeme v sobě odvahu pomoci a sílu jít proti soudům okolí?
Existují „maličkosti“, které si v sobě neseme – střípky minulých událostí, náhodná setkání, útržky rozhovorů – které vlastně vůbec maličkostmi nejsou a pomohou se nám rozhodnout. Kniha Claire Keeganové k nim určitě patří.