Paracelsus tvrdil, že dávka rozhoduje o jedu  a moje babička zase, že všeho moc škodí.  A platí to i o dávce turistů. Na některých místech je jich prostě moc a nad jinými již převzali vládu zcela. Naštěstí ale ještě existují zastrčené kouty, které unikají pozornosti stěhovavých kobylek.  Řekové mají svoje Zagori a Portugalci  Trás-os-Montes – kraj Za horami. Místo, kde  lišky i lidé přejí dobrou noc a vám to nepřijde divné.

Cestovní kanceláře vám takovou oblast zpravidla nenabídnou (naštěstí), doprava je tam poněkud svízelná (ale možná). Signál buď chybí, anebo nestojí za nic, což z těchto míst činí ideální destinaci pro léčení závislosti na mobilu, sociálních sítích a dalším elektronickém harampádí či kýžený únik před dotěrným zaměstnavatelem. Spát se dá leckde, společníka vám bude dělat nanejvýš vítr.  

Místní lidé nespěchají a rádi se dají do řeči. Vůbec nevadí, že nemluvíte jejich jazykem, protože gesta rukou, úsměv, hbité nohy či tužka a kus papíru dokáží být spolehlivými tlumočníky.  Procházíte tím zeleným, divokým královstvím a máte pocit, že jste se ocitli v ráji. Na stráních rozkvétá levandule, září zlaté janovce, pod horou  se choulí malá kamenná vesnička a o kus dál v údolí druhá.

V té první, letní, kde žijí místní v teplých měsících a pasou tam svá stáda, potkáte několik lidí, většinou letité drobné ženušky v černých šatech a pár mužů řídících malé traktůrky. Do té druhé scházejí, když se začne ochlazovat.  Mnoho domů je prázdných a vyhlíží své majitele už pěknou řádku let. Mladí lidé i ti o pár let starší odešli neznámo kam za prací a vesnice je poloprázdná. Koupit si zde můžete hned celou ulici, možná i půlku vsi.

Pak se zatáhne a začne drobně pršet. Schováte se pod střechu rozpadající se verandy a společníka vám dělá pes, který se stejně jako vy rád toulá, anebo trpělivě vyhlíží toho, kdo odsud před pár lety odešel. Kraj Za horami ukázal svoji melancholickou tvář.  Je prázdný a přece není. Putujete po fortelně vybudovaných kamenných stezkách, překračujete klenuté mosty a zastavíte se malé kapličky, kterou někdo ozdobil květinami. Pečlivě obdělávaná políčka chrání křížky a sošky madonek.

Opustíte vesnici a vystoupáte do hor. Jsou liduprázdné. Jdete hodinu, dvě, tři. A najednou před vámi na cestě šedá britská kočka a za ní pěstěný černobílý společník. Žádní toulaví chudáci, ale dobře živení a opatrovaní čtvernožci. Je to fata morgana, přelud z hladu či místní fantom? Odpověď přijde za pár minut v podobě mladého francouzského páru. Jsou to turistické kočky, které je doprovázejí na všech cestách a výšlapech. Mají rády hory i nížiny a chodí kamkoliv a za jakéhokoliv počasí.

Po nějaké chvíli kočky netrpělivě zamňoukají a je čas vydat se dál. Za chvíli se ztratí za zatáčkou a vy přemýšlíte – byla to skutečnost nebo kouzlo? Možná kouzelná skutečnost, kterou má kraj Za horami nachystaný pro ty, kteří se do něj vypraví.