Vnímám to jako štěstí i tíhu zároveň, že se při své každodenní práci mohu zaobírat slovy. Nepovažuji je jen za nositele významu a komunikační prostředek, „Kotodama, duše slov“
Štítek: Vnitřní krajiny
Všechny mé matky…
Staré, zažloutlé dopisy. Vydávají slabou vůni a místy jsou jejich řádky rozpité. Čí ruce je psaly? Čí oči četly? A kdo je uložil na dno „Všechny mé matky…“
Hlasy předků
Po své babičce jsem zdědila ledacos – lásku ke knihám, kávový servis a černozelené krajkové šaty. Po dědovi vášeň ke květinám a vrtání se v hlíně, „Hlasy předků“
