Příběh s vůní pomerančů

Některá kniha nás pohladí a ukonejší, jiná nechá chladnými a další zalomcuje a zatřese. Rozezvučí něco ukryté v našem nitru a vyvolá řadu otázek. Když se něco takového stane, nejde hodnotit ji optikou dobrá/průměrná/nic moc. Vybízí k přemýšlení:

  • co ve mně příběh oživil?
  • jaké pocity vyvolal?
  • které obrazy mi víří v hlavě?
  • čím mě provokují?
  • je to můj příběh nebo příběh mé doby?
  • stojí za to se o něj podělit?

Kniha Citrusový sad od Larryho Tremblaye voní dálkami, svěžím větrem z vysokých hor, ve kterém se třepotají draci, a rozkvetlými pomerančovníky. Uprostřed nich prožívají své dětství dvojčata – Ahmed a Aziz. Idyla vydrží do druhé stránky, kdy doprostřed sadu dopadne granát, který znamená konec klidného dětství a otázku – který z chlapců se ujme pomsty, opasku plného výbušnin, a přinese nejvyšší oběť.

Tato útlá kniha má rozměr antického dramatu, který otřese snad každým čtenářem. Pro matku dvojčat Sofiina volba, pro otce otázka cti a pro Ahmeda a Azíze? Co se stane s dětmi, které dospělí zatáhnou do svých záležitostí?

Citrusový sad se odehrává ve dvou časových rovinách a nekončí osudovým rozhodnutím. Je to Ahmed nebo Azíz, který se o deset let později na univerzitě v Quebecu potýká s vinou toho, který přežil, a s temným tajemstvím, které se zdráhá komukoliv sdělit? Jak na ně budou reagovat ti, kteří válku znají jen z četby nebo televizních zpráv?

Tremblayeho kniha navzdory exotickým kulisám nastavuje zrcadlo událostem dnešních dní. Otázky, které si klade, lze nyní jen sotva odmítnout mávnutím ruky. Příběh z Blízkého východu je totiž překvapivě aktuální i v našich zeměpisných šířkách.