Knihkupectví je magické místo, zvlášť pokud svou rozlohou nesoupeří s obřím supermarketem, je v něm mírné osvětlení a majitel, který miluje knížky. Pokud na takový obchod máte štěstí a jste v něm častým hostem, možná vám knihkupec doporučí nějakou knižní perlu. Někdy se strefí do vašeho vkusu, jindy ho mine.

Občas mě napadne, jaké by to bylo, kdyby se za pult každý měsíc postavil zástupce jednoho hvězdného znamení?

Popusťme trochu uzdu fantazii. Je ponurý listopad, měsíc Štíra, kterému vládne Pluto. Výlohu svého knižního stánku potáhl tmavou látkou, pro dekoraci pohodil hrst suchých listů a jako motto měsíce zvolil „Zemři a proměň se.“ Trochu váháte, zda vstoupit, tentokrát to nevypadá na velkou zábavu. Ale prodavačův zrak je ostrý a nic mu neunikne. Už vás zahlédl a otevírá dveře. Co vám zbývá. Váhavě vstoupíte a rozhlédnete se. Výpravnou, esteticky dokonalou publikaci vám asi nenabídne, jeho kolegyně Váha už skončila pracovní  poměr. A poutavou reportáž o dalekých cestách také ne, protože nástupce Střelec se toulá někde po světě a nastoupí až za pár dní.

Ostatně nemáte ani příliš mnoho času procházet vystavené zboží. Prodejce obstaral výběr za vás a  vede vás k malému křeslu u okna. Knížka má růžovou obálku. Zajásáte – to vypadá na román. Radost ovšem trvá jen do té doby, než si přečtete název. Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Z tohoto titulu asi nebude vhodný vánoční dárek. Zkuste jím potěšit svoji tchýni, dědu či přítele. Nicméně zvědavost vám nedá,  a tak listujete stránkami.

Sobě i vám odpovídá Bronnie Ware, žena, která se věnovala paliativní péči a zároveň kráčela po nejisté cestě písničkářky. Co její klienty trápilo? Čeho nejvíce litovali? Co jí poradili?

„Škoda, že jsem neměl kuráž žít podle svého a ne tak, jak ode mě očekávali ostatní. Žijte tak, jak to sama cítíte. Nestarejte se o to, co si myslí ostatní.“

„Neměl jsem pracovat tak tvrdě. Vždyť jsem ani neměl tu práci nijak rád, jen tu roli, kterou jsem díky ní zastával ve společnosti a mezi přáteli. Myslel jsem si, že mám tolik času, a přitom to jediné, co v životě máme, je dnešek. Slibte mi, že si nezařídíte život tak, abyste litovala, že příliš mnoho pracujete. V životě je toho mnohem víc než práce.“

„Škoda, že jsem neměl dost kuráže, abych dal najevo, co cítím. Proč se všichni tak bojíme být otevření a upřímní? Chceme se vyhnout bolesti, kterou někdy může naše upřímnost způsobit. Ale zdi, které si tvoříme, přinášejí bolest samy o sobě, protože brání jiným, aby poznali, jací opravdu jsme.“

„Škoda, že jsem nezůstal ve spojení se svými přáteli. Že jsem se nechal pohltit životem tolik, až se mí staří přátelé kamsi vytratili.“

„Škoda, že jsem si nedovolil být šťastnější. Štěstí je totiž věc rozhodnutí. A já si myslela, že si nezasloužím být šťastná. Ale zasloužím, teď už to vím.“

Pomalu se stmívá a blíží se zavírací doba. Zavřete knížku a zamíříte s ní k pokladně. A cestou domů, s balíčkem pod paží, možná přemýšlíte, že ještě máte šanci zmoudřet a změnit život podstatně dřív než na smrtelné posteli. Ještě je čas.