Krása je dítě okamžiku, dílo rozmarného a nevypočitatelného boha. Naplánujte si s ní schůzku a jisté je jen to, že ji minete. A pak nám krása zkříží cestu ve chvíli, kdy to nejméně očekáváme.

Krása pomáhá odevzdat se přítomnému okamžiku a být pozornými – a to je jedna z jejích nejsilnějších lekcí.

Když se s ní potkáme, propadneme pokušení zastavit čas, zadržet ji, zašeptat spolu s Goethem „postůj, krásný okamžiku.“ A ona si řekne: „Zrovna ne“, jde si svou cestou a zmizí. Je těžké přijmout, že krása, stejně jako láska, přichází a odchází podle svého, nezávisle na našem přání, kontrole a chtění. Čím méně ji budeme svírat, čím více svobody jí dopřejeme, tím častěji nás bude doprovázet.

Krása možná nemůže změnit osud – jak dokládá příběh o Orfeovi, ale může na krátkou chvíli dát zapomenout na jeho nepřízeň, vždyť očarovala i pána podsvětí Háda.  Banalitě a těžkosti života obvykle čelíme:

• zábavou a konzumem – abychom  zapomněli a otupěli,
• filozofií – abychom porozuměli a pochopili, co se nám děje a co s tím,
• vírou – abychom neztratili naději, ale také
• krásou, která je mocným tonikem.

Když se cítíme odříznutí od vnitřního pramene a proudu života, může to být krása v jakékoliv své podobě, která nás přivede zpět. Zkusme se léčit krásou, je to účinná medicína, která:

• povznáší naše vědomí, ale neotupuje ho jako léky,
• je zdarma a bez lékařského předpisu,
• nemá vedlejší účinky,
• nevytváří závislost, ale činí nás zdravějšími a silnějšími,
• žádná korporace na ni nemá monopol ani patent.