Dávám Ti darem celý svět…

Jakmile se začnu víc poohlížet po jižních zemích, je to neklamná známka toho, že zima už trvá příliš dlouho. Probírám se fotkami a cítím, že vydat se na jih je nezbytnost, byť zatím alespoň imaginárně. Bez nutnosti opatřit si letenku se přenesu na řecký Lesbos díky filmovému snímku Djam.

Djam-www.avoir-alire.com/djam-la-critique-du-film

Hned v úvodu zazní tóny rebetika, hudebního a tanečního kouzla, které se na počátku dvacátého století rozšířilo mezi chudými obyvateli měst. Když pro divokou radost, nesnesitelný smutek, beznadějné zoufalství chybí slova, ještě je možné tancovat, hrát a zpívat:

„Dávám Ti darem, moje milá, tento svět. Celý svět Ti věnuji darem.“

„Ne, tati, nechci ho. Tento svět mě děsí…“

„Neodmítej ho, moje milá. Je krásný měsíčními nocemi a slunečnými dny. Vezmi si tento nádherný svět…“

Z rebetika sálá jižní temperament a vášeň, kterou v našich zeměpisných šířkách můžeme jen obdivovat. Hudba dovoluje zapomenout na každodenní tíhu a starosti, očišťuje, pozvedá a dodává sílu. Jak mi prozradila přítelkyně, která žije v Athénách, v Řecku se zpívá, hraje a tančí – v čase veselí i v čase smutku. Možná proto jsem v místních knihkupectvích, kam při cestách vždycky zamířím, neviděla nekonečné police s psychologickými příručkami a knihami věnovanými osobnímu rozvoji. Bohoslužba může mít nejrůznější podobu, terapie také – a rebetiko je jedna z nich.

Mladí se jej učili od starších a společně roztančili a rozezněli taverny a bary. Zmizely věkové hranice a škatulky pro hudbu vhodnou pro -náctitelé a -sátileté.

Když jsem cestovala po zastrčených místech pevninského Řecka a Kréty, byl velikonoční čas, ještě chladno, v horách ležel sníh, příliš brzy na turisty. Řekové se připravovali na sváteční sny a celé rodiny se vydávali na výlety – nemluvňata, batolata, rodiče i ti nejstarší. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se tenageři vedou s babičkami, kterým jemně pomáhají nastoupit do lodi, a zastaví se, kdykoliv si potřebují odpočinout. Jak společně posedávají na nábřežích, v tavernách, smějí se a baví.

Možná že právě to je kouzlo, které jih vyzařuje – být spolu, zapomenout na věk, společně zpívat a tančit – životním trablům navzdory. A slunce? To už je jen takový malý bonus navíc.