Na stole mi leží kniha jungiánské analytičky Jean Shinody Bolen Crones Don’t Whine: Concentrated Wisdom for Juicy Women, drobná rozsahem, hutná svým sdělením. Autorka v ní v několika bodech načrtává obraz zralé ženy, která miluje život, obdivuje jeho krásu, ale zároveň nezavírá oči před jeho náročnými stránkami. Ženy, která se naučila věřit spíš sobě než aktuálním trendům a společenským konvencím, která ví o vlastních i cizích slabostech, ale má pro ně spíš shovívavé pochopení než odsuzující kritiku. Ženy, která pečuje o sebe i o druhé a za rodinu považuje nejen ty, s nimiž je spojena pokrevním poutem.
Tento postoj se nezíská lehce, nepřichází sám od sebe ani nutně nezávisí na datu narození v rodném listu. Slovo starší automaticky neznamená moudřejší, a tak se někdo díky životním okolnostem a vnitřní práci protáhne brankou ke zralosti dříve, jiný později. Ačkoliv z knihy mohou mít prospěch mladší ženy i muži, primárně ji adresuje Jean Shinoda Bolen ženám v prvních letech po menopauze.
Pátrám po vhodném výrazu mezi jazykovými odborníky, jungiánskými analytiky, poptávám se známých, přátel, kolegů – ale po několika týdnech jsem stále na začátku. Do sbírky přibylo ještě několik slov, která mají lehce přezíravý a hanlivý nádech.
Hlubinná psychologie pracuje s několika různými koncepty, které popisují ženské archetypy. Autorkou jednoho z nich je Toni Wolffová, která rozlišuje Amazonku, Matku, Hetéru a Médium. Bohatým zdrojem archetypálních obrazů je řecká mytologie, která vdechla život Deméter, Afrodítě, Athéně, Artemis, Hestii, Persefoně, Héře, Hestii a Hékaté. Shinoda Bolen ve své knize zvolila pohanský koncept, který pracuje s třemi tvářemi Bohyně – s Pannou, Matkou a Stařenou.
Možná že dříve bychom s tímto rozdělením vystačili. Život byl mnohem náročnější, těžká práce, časté porody, nedostatečná lékařská péče a výživa se na zdraví, vzhledu i délce života žen podepsaly. Vždyť babičce Boženy Němcové bylo při jejím příjezdu na Staré Bělidlo kolem pětapadesáti let. Dnes bychom takto starou ženu jen stěží označili za bělovlasou stařenku.
Přemýšlím nad třemi tvářemi bohyně a napadá mě, že jedna tvář chybí. Koneckonců kvaternita, čtvernost je univerzálním symbolem celosti. Známe čtyři temperamenty, jungiánská psychologie pracuje se čtyřmi funkcemi – vnímání, myšlení, cítění a intuice. Máme čtyři světové strany a také čtvero ročních období. Pokud bychom probouzející se jaro přirovnali k Panně, hřejivé léto k Matce a tichou zimu ke Stařeně, chybí nám v této skládačce barevný a úrodou bohatý podzim. Období, které by mohla ztělesňovala ta, jejíž jméno hledám.
S pozdním létem a podzimem si spojujeme hojnost a štědrost, záplavu barev, pestrou paletu chutí a vůní. Nepřeskočíme z horkého léta přímo do mrazivé zimy s její černo-bílou barevnou škálou. Naopak, máme před sebou dostatek dní, kdy se můžeme těšit z bohaté úrody, z plodů své práce – obrazně i doslova a vychutnávat si to, čeho jsme dosáhli.
Možná si řeknete – taková štrapáce s jedním slovem. Ale jistě znáte rčení „nomen omen“ – jméno slouží jako znamení a vystihuje svého nositele. Stařena, bába, vědma, starka – žádné z těchto slov se nehodí k ženě přes padesát let. K ženě, která má šťávu, elán, chuť do života, která dosáhla věku, kdy se naplno může projevit její vnitřní krása, síla, moudrost a nezávislost.
Nakonec jsem její jméno objevila. Vím, že to není ideální výraz. Třeba se časem narodí jiné, výstižnější slovo. A možná ho stvoříte vy, když si zvolíte vlastní název, se kterým vám bude dobře a který lépe vystihne zralou ženu – bytost vnitřně bohatou a svobodomyslnou. Moudrou učitelku, laskavou a kultivovanou společnici, tu, která chrání, provází a pečuje. Kdo by někoho takového nechtěl mít po svém boku? A která žena by se jí nechtěla stát?